Výpověď, kterou mluvčí dává najevo, že by chtěl, aby se uskutečnil propoziční obsah věty, kterou jako výpověď vyslovuje/píše:

Přát si může mluvčí cokoli: na rozdíl od ↗výzvových výpovědí nepočítá s tím, že adresát je nebo bude vykonavatelem jeho přání (Kéž by ses to do večera naučil × Do večera se to nauč); proto často vyslovuje přání jen sám pro sebe, bez přítomnosti adresáta, a proto ani událost, jejíž uskutečnění si přeje, vůbec nemusí mít vykonavatele (Kéž by o víkendu nepršelo × *O víkendu neprš). Rozlišují se: (a) p.v., jimiž mluvčí vyjadřuje přání výrazně zaměřené k prospěchu adresáta: Tak aby vám to manželství vydrželo celý život! (svatební přípitek); (b) p.v., jimiž mluvčí dává najevo svůj vlastní zájem na realizaci/nerealizaci propozičního obsahu: Kéž bych měl víc času! Obojí druh přání se nejednou vyjadřuje týmž způsobem: (a) Ať se tam máte dobře!; (b) At' už je jaro! Pro každý druh existují i prostředky víceméně specifické: přání typu (a) lze např. formulovat výpovědí s imper. (Žijte blaze!; Brzy se uzdrav!), někdy jde o frazémy (Zlom vaz!), používané např. ve funkci pozdravu: Buď zdráv!; Pozdrav Pánbůh! aj. Toto přání se proto někdy chápe jako typ ↗komunikační funkce výpovědi; svědčí o tom ‒ mimo jiné ‒ fakt, že jsou realizovatelná ↗explicitní performativní formulí se slovesem přát, v níž je adresát přání vyjádřen jménem dativu: Tak vám / našim novomanželům (tímto) přeji, abyste / aby byli spolu šťastni až do smrti. Přání typu (b) vyjadřuje naopak reflexivní sloveso přát si: Přeji si, aby už nepršelo; někdy se pokládá za druh ↗preferenčního postoje. Navíc: pro realizaci přání typu (a) neplatí podmínka upřímnosti (toto přání je společenský akt, patřící do austinovských ↗behabitives; viz ↗komunikační funkce výpovědi), zatímco přání typu (b) je vyjádřením podmínky upřímnosti (přát si něco a být lhostejné, zda to nastane, je psychická kontradikce).

Jádro p.v. tvoří přání typu (b). Tradičně se dělí na (i) přání splnitelná, (ii) přání nesplnitelná. Sémanticky se přání typu (i) vyznačují tím, že představují (implikují) tento komplex ↗postojů mluvčího: (α) ↗evaluačních postojů; (β) ↗epistémických postojů; (γ) ↗preferenčních postojů; (δ) ↗postojů naděje / obavy: Kéž by se matka uzdravila! Proti tomu přání typu (ii) implikují jen postoj preferenční: Kéž by se byla matka uzdravila. Komplex rysů [nesplnitelnost P] a [preference P] poskytuje možnost užít/interpretovat p.v. typu (ii) jako vyjádření lítosti.

Také na rovině výrazové se oba typy přání (i) a (ii) dost od sebe liší. Přací věty (i) a (ii) obsahují na levé periferii (knižní) částici kéž, která vyjadřuje rys [preference P]; v typu (i) je sloveso buď v ind. neminulého času (Kéž přijde!; Kéž bude odpoledne pěkně!), n. v kond. přítomném (Kéž by přišel!; Kéž by bylo odpoledne pěkně!); v typu (ii)  kond. minulý, pokud je obsahem věty událost splnitelná a kond. minulý (mající rys kontrafaktovost) ji označuje jako opak faktu, tj. jako nesplněnou (Kéž by byl přišel!; Kéž by bylo bývalo odpoledne pěkně), n.kond. přítomný, pokud je obsahem věty událost v aktuálním světě nesplnitelná (Kéž bych měl tři ruce!), i kond. minulý, který říká, že přání platné v okamžiku promluvy se týká události minulé: Včera jsem musel odnést babičce tři tašky a ještě vyzvednout na poště balík. Kéž bych byl měl tři ruce! Č. má k dispozici dvě strategie, jak derivovat přací výpovědi: (a) jako podmínkovou větu, a to buď se spojkou kdyby (Kdybych tu (tak) měl zapalovač!; Kdyby byl býval mlčel!), n. bez spojky a se slovesem v infinitivu, přičemž tato věta ukazuje vlastnosti věty se slovesem finitním (má podmět: Mít (já) tu tak zapalovač!; může obsahovat reflexivní sloveso: Stavět se tak ta škola už před dvaceti lety!), přičemž „základní“ pozice infinitivu je větně iniciální. Strategie (a) byla pozorována pro p.v. v mnoha jazycích a v analýzách se objevují hypotézy, že tyto p.v. jsou (zjednodušeně řečeno) zvolací (exklamativní) podmínkové věty; (b) jako obsahovou větu se spojkou aby: Abych se toho dožil!; v těchto větách se na levé periferii objevují (podle analýzy) buď částice n. příslovce, které přidávají svým významem do výpovědi další rysy: Jen aby nepršelo; Už aby nepršelo; Nedejbůh aby pršelo. Pro moderní analýzu syntaxe p.v. viz ✍Grosz (2012).

V Greplově teorii se přání typu (i) často (nepřímo) realizují tematizací některého z výše uvedených postojů: Byl bych rád, aby se učil; Doufám, že se bude učit; Snad se bude učit; Třeba si toho nevšimne; viz ↗indirektní realizace komunikační funkce.